Přišel jsem, viděl jsem, ale nezvítězil jsem. Nějak tak by se dalo shrnout mé působení na velkém sobotním turnaji v Mario Kart 7, který se konal v pražské herně RE-LOAD. Závodu se zúčastnilo 35 nadšených jezdců a za sebe musím uznat, že  účast  byla tedy poměrně slušná – skoro si i troufám říci, že překvapila samotné pořadatele. A pokud už je řeč o pořadatelích, tak bych herně RE-LOAD a Conquestu na tomto místě rád poděkoval za to, že nám umožnili strávit jedno odpoledne zase trochu jinak – s ostatními hráči u motokár s myšlenkou na cenu za první místo. Pokud Vás zajímá průběh celé akce z našeho pohledu, rozhodně se nebojte a pokračujte dále ve čtení.

Na místo určení jsem se dostavil téměř přesně v 16:00. Tou dobou už praskala herna ve švech a většina lidí již nějakou tu  konzoli 3DS držela ve svých rukou. Někteří ještě trénovali, jiní se jen tak bavili či postávali kolem, já byl na příchod řádně připraven po svém – což znamenalo mít zapnutý StreetPass a čekat na ten rachot. Nedělal jsem si iluze, že bych snad vyhrál hlavní cenu, vlastně jsem se do turnaje nechtěl nejdříve vůbec přihlašovat. Mario Karty jsem již delší dobu nehrál a tak i ovládání jsem malinko pozapomněl. Proto pro mě bylo důležitější nasát tu turnajovou atmosféru a podívat se zase jednou mezi nějakou tu Nintendo komunitu – a samozřejmě si odnést spoustu kontaktů přes StreetPass.

Vstup

V RE-LOADU jsem byl poprvé a tak mé první pohledy směřovaly k prozkoumávání prostor. V přízemí, kde se nachází i bar s občerstvením, bylo hlavní konání celého turnaje. Na každém stolečku ležely sestavitelné vlaštovky a manuály s ovládáním ke hře Mario Kart, což považuji za naprosto výborný nápad, neboť i ti, co se nepovažovali zrovna za mistry v ovládání, si mohli vše důsledně přečíst a nastudovat. (manuál byl hezky a přehledně zpracovaný a jeho podobu naleznete v galerii) V zadní části herny se nacházely stolečky s konzolemi 3DS, které dal Conquest k dispozici. U nich byly sedací pytle, které sloužily pro unavené nohy a k pohodlí při hraní (nevšiml jsem si, že by to někdo odzávodil ve stoje). K dispozici byly také dva stojany s konzolemi Wii U, kde jste si mohli zahrát nejen nadcházející Mario Kart 8 ale i další hry od Nintenda. Mé první kroky vedly právě sem, neboť se po mé levici objevil Mr. Gray a já mohl ozkoušet svůj první závod v Mario Kart 8. Můj Waluigi sice nevyhrál ale spolu s podporou mé věrné fotografky a přítelkyně mi to dodalo potřebnou chuť přihlásit se na turnaj a rozhodit tak pár banánů a modrejch krunýřů.

Závod

Registrace proběhla vcelku jednoduše, stačilo nahlásit své celé jméno a přezdívku, oznámit zdali máte svou vlastní konzoli, a pak už vám byl na ruku umístěn modrý pásek a vy jste čekali na zavolání. Turnaje se zúčastnilo 35 lidí a většinou se závodilo po 8 lidech. Systém byl celkem jednoduchý – 4 tratě, které si hráči sami vyberou, body se sčítaly, z každé skupiny postupovali pouze první tři do semifinále, semifinálová kola se jela dvě a z nich se postupovalo do finále, kterého se zúčastnilo 6 závodníků. Nebudu vám tu nic nalhávat, ve finále jsem nebyl a v semifinále také ne, protože můj opičí řidič Kong sežral toho dne hrozně moc banánů a byl tak těžkej, že mu to jelo hrozně pomalu a stačilo to pouze na 4. místo ve skupině. Vzhledem k tomu, že mé malé vítězství bylo nebýt poslední, to beru jako zatraceně dobrou vizitku mých jezdeckých schopností.

Prvních 6 míst na turnaji obsadili nakonec tito pánové a já bych jim za to rád pogratuloval:

1. Pavel Šafařík
2. Jan Kraps
3. Lukáš Záhorský
4. Zdeněk Kubeš
5. Pier Kurth
6. Martin Daniš

Turnaj trval zhruba 4 hodinky, když začínal kolem 16:00 a lidi se ven trousili kolem 20:00. Pokud jste tedy vypadli hned v prvním kole jako já, měli jste pak celkem slušnou chvíli na pokukování a čekání. Tímto bych zde možná zmínil jedinou takovou mou výtku, že i když jsme se do herny všichni vešli, byli jsme tam tak trošku namačkaní a projít na druhou stranu a najít si tam nějaké pěkné místečko na pokec, kde bych někoho vyzval na malou bitvičku třeba v Kirby Fighters, bylo téměř nemožné. Na druhou stranu nezapomněl RE-LOAD ani na hokej a kromě  streamu, kde jste mohli sledovat Mario Kart turnaj, frčil na jedné obrazovce náš zápas s Finskem (který tedy dopadl katastrofálně.) Nemůžu si tu odpustit jeden poznatek ze streamu, který kdosi napsal do chatu: „To vypadá jako turnaj v sezení, ten kdo nejdýl vydrží sedět .“  Musím uznat, že měl tak  trochu pravdu a opravdu jsem litoval, že jsem se hned ze začátku nenabídl, že bych turnaj nahrával z našeho Nintenďák 3DS. Měl jsem sebou i noťas a kabely a původně jsem chtěl celý závod natáčet, ale když jsem viděl, že tam tolik  místa není, tak jsem s tím neotravoval a nic nevyndaval – i když si myslím, že to pro lidi u internetu mohlo být zajímavější a nějaký záznam z toho všeho by byl jedině k dobru. Zkrátka chyba, které trochu lituju.

Shrnutí

Za sebe mohu říct, že se turnaj určitě vyvedl a pokud bude podobných akcí více, bude to pro naši Nintendo scénu jedině dobře. Zároveň bych tu trochu zaglosoval, neboť se stále setkávám s názory, jak je Nintendo se svými hrami ubohé a jak slouží pouze pro nevyzrálé hráče, kteří se nemají kam jinam uchýlit. Jestli tento turnaj něčemu dostál, tak především tomu, že Nintendo je opravdu konzole pro všechny. Kde jinde proti sobě může závodit kluk, kterému je 5 a půl let a dospělý chlap kolem třicítky, a bavit se u toho stejně dobře? Troufám si říci, že i když se na turnaji sešlo několik generací, každý si to užil po svém a nikde nebyl žádný problém. Můžete být dítětem, které hltá každou postavičku z Houbového království a na kšiltovce se mu směje na okolí náš malý italský instalatér anebo třeba dospělákem, který kdysi šetřil každou korunku na to, až přijde pátek a on bude moci vyrazit na automat zahrát si prvního Street Fightera. Hravost Nintenda nezná mezí a pokud tu stále budou hry jako Mário Kart, tak na tom herní scéna nikdy nebude tak špatně.

Závěrem chci tedy poděkovat všem účastníkům na závodění a při dalším turnaji na viděnou, náš Nintenďák bude více trénovat. Galerie níže!